Za měsíc naše vlast rozkvete…

vyzadujiRozkvete dobrovolnickou pomocí přírodě, lidem i okolí.  Rozkvete mnoha úsměvy, nezištností, dobrým pocitem…

Za měsíc odstartuje již sedmý ročník největšího dobrovolnického projektu pro děti a mládež v ČR – 72 hodin. 

Jedná se o tři dny plné dobrovolnických aktivit, které se konají po celé České republice.  Při akci se setkávají malí a mladí dobrovolníci s chutí pomáhat lidem, vylepšit si blízké či vzdálenější okolí nebo pomoci své obci, svému městu. Získávají tím šanci zažít neopakovatelné zážitky s dobrými kamarády a oprávněný pocit, že jsou prospěšní.

vyzadujiNaším cílem je ukázat mladým lidem, že často stačí udělat málo, aby dokázali mnoho. Přesvědčit je, že jsou sami schopní změnit věci, které se jim nelíbí. V rozmezí 72 hodin se děti a mladí lidé učí řešit složité sociální situace, nabývají pocitu zodpovědnosti za životní prostředí a získávají sociální intelekt. Naučí se spolupracovat a víc vnímat svět kolem sebe. Vytvoří si zajímavé podněty pro smysluplné trávení volného času.

   V roce 2018 akce proběhne v termínu od 11. do 14. října. 

V předchozích sedmi letech dobrovolníci po celé ČR uspořádali 2870 projektů s více než 130 000 zapojených dobrovolníků. Ročník od ročníku počet malých a mladých dobrovolníků roste. Zatímco na startu akce v roce 2012 jich bylo přes 11 000, tak loni již pomáhalo přes 30 000 dobrovolníků.

 Ptáte se proč? 

Nás to zajímalo také, a proto jsme se na FB 72 hodin zeptali, jaké motivace mají dobrovolníci 72 hodin?

  • Jakub Hubinger, Plavsko: „Vedu u nás oddíl mladých hasičů, do dobrovolnického projektu se zapojujeme opět. Kde jinde začínat s dobrovolnou pomoci než u dětí…“ 
  • Lenka Svobodová: „Motivace? Dobrovolníkem se člověk rodí, to je přeci známá věc! Já už jsem prostě takovej druh – Homo sapiens dobrovolnicus.“ 
  • Gréta Pelzová, Ostrava:  „V pomoci je síla. Mívala jsem problémy, začala jsem investovat čas do aktivit, které nejsou pomíjivé. Dobrovolnictví je jednou z těch aktivit, jejichž efekt je dlouhotrvající. Dobrovolničení mi ukázalo, že nejsem jediná, která má problém. Baví mě pomáhat lidem, protože zároveň pomáhám i sobě.“ 
  • Kateřina Landová, Praha:  Pohladit si své nesobecké ego. Bez toho už ani není člověk člověkem. Pokud to motivuje okolí, jedině dobře.“ 
  • Ondřej Turek, Praha: „Pomáhám neustále – protože mohu, tam kde jiný nemůže. Je to o lidskosti. V projektu 72 hodin je má motivace v tom, že má účast motivuje další lidi -  konkrétně děti z Oddílu Poutníci – a pomůže se mnohem více, než když pomohu sám.“ 
  • Diana Ciglerová, Plzeň: „Chodím venčit pejsky do útulku... Motivací je několik, samozřejmě je mi líto všech pejsků, co nemůžou a nejsou doma u rodiny a musí být v klecích, a mrzí mě, co si museli prožít, než šli do útulku, a tak chci těmto pejskům zpestřit den alespoň procházkou a piškotkem. Dalším motivem je i to, že psy miluji a ráda s nimi chodím na procházku, zlepší to i mně samotné moc náladu. Takže je to taková vzájemná podpora mezi oběma stranami.“ 
  • Kristýna Petrová, Mimoň: „Motivaci pro mou dobrovolnickou práci je více. Ale tou nejdůležitější je asi dobrý pocit z toho, že jsem mohla pomoci. Že jsem mohla udělat někomu radost, vykouzlit úsměv na tváři, a tím pádem se můžu usmívat i já…“ 
  • Jiří Kohout: „Mojí motivací je návrat dobra společnosti, protože ho nemohu jenom brát, ale chce to také dávat. Pro lepší svět je nutné společně přiložit ruku k dílu. Navíc mi to poskytuje určité vnitřní uspokojení mysli.“ 
  • Lenka Sakařová, Olomouc:  „Možná tím vracím něco, co kdysi někdo dal mně… A trošku sobecky si přeji, aby stejně jednou uvažovaly i děti, které prošly – procházejí naším pionýrským oddílem.“ 
  • Lenka Volfová, Praha:  „Těch motivací je hned několik. Od dobrého pocitu až po možnost inspirovat druhé. Impulzem, proč pokračovat, jsou většinou maličkosti. A právě pomoc beru jako jednu z těch maličkostí, co dokážou vykouzlit úsměv na tváři.“ 
  • Jana Slabá Janoutová, Miličín: „Na planetě Zemi si žiji bezstarostně a měla bych jí to vrátit nějakou pomocí k jejímu "uzdravení se" a zachovat ji pro mé potomky alespoň takovou, jakou ji mám já.“
  • Jaroslava Umnerová, Dobřany:  „Pomáhám, protože chci!“ 

 

Odborníci mají pravdu, když říkají: "Kolik je dobrovolníků, tolik je motivů k dobrovolnické činnosti…“

Zveřejněno: 12.09.2018 – Kateřina Drmlová ; Přečteno 504 x
Vytisknout